Radujme se, Veselme se!

Vánoce, doba, na kterou se těším z celého roku nejvíc. Letos jsem se těšila ještě o něco víc, protože to byl také čas, kdy jsem se po třech měsících vrátila domů z Španělska, do našeho nového domu, který jsem opouštěla v době, kdy vypadal jako staveniště a z postele jste se neobouvali do papučí, ale rovnou do kecek, protože se ještě ve většině místností válela omítka, šroubky, štětce a někde nebyla ani dodělaná podlaha. O to větší šok byl, vrátit se někam, kde je to neskutečně útulné, můžete si sednout na zem a v klidu si tam u kamen dobalit dárky a nemusíte na sobě mít tři mikiny, abyste náhodou nezmrzli. A ten pocit, když se člověk po 42 hodinách cesty (o tom v některém z dalších článků) svalí do obří postele, která mu z celého domu chyběla snad úplně nejvíc, je k nezaplacení.

Christmas, the time, I look forward to it most of the year. This year, I was looking forward to a little bit more, because it was also a time when I went back home from Spain after three months to our new home, which I left when it looked like a building site and you did not use slippers there, but sneakers, because plaster, screws, brushes were still in most of the rooms, and there was not even a finished floor somewhere. It was a big shock, to be somewhere where it's incredibly cozy, you can sit on the floor and pack the rest of christmas presents and you do not have to wear three sweatshirts to make sure you will not freeze. And the feeling when you get to the giant bed, which you've missed the most from the whole house, after 42 hours of traveling (I'll tell you about this funny/horrible journey in another article), it is unpaid.

Domů jsme s Leou dorazily pět dní před Štědrým dnem a musím říct, že bylo pak dost šílené oběhnout všechny moje oblíbence, kterým jsem jako Ježíšek roznášela dárky. I když jsem neměla ani minutku volno, tak to bylo těch nejlepších pět dní, protože jsem konečně viděla všechny, na které jsme se tak těšila, vypila snad nejvíc vína za celý rok a pak si konečně na Štědrý den sedla k pohádkám a cukroví (díky Davide) a prostě jen tak nic nedělala.

We came home with Lea five days before Christmas Eve and I have to say that it was crazy to visit and see all my favorites, whom I gave gifts like Santa Claus. Even though I did not have a minute off, it was the best five days since I finally saw everyone I looked forward to, drank the most wine for the whole year, and then finally, on Christmas Eve, I sat down, watched fairy tales and ate christmas sweets (thanks David) and I just did not do anything.

Po všem tomhle štědrovečerním/denním válení přicházejí na řadu návštěvy babiček, na kterých tak moc miluju tu spoustu jídla a ty rodinná setkání.

After all this christmassy lounging, there are many visits to my grandmothers, and that's the time when there is so much food and family meetings.