ASOCIÁLNÍ DNY JSOU TŘEBA
Zavřít se na víkend doma a prožít ho vlastně mezi čtyřmi stěnami zní pro někoho hrozně a pro někoho jako já občas jako nutnost. Začalo to v pátek tak, že mi bylo hrozně špatně, takže bylo jasné, že ten den už nikam nevyrazím. A protože mi bylo špatně opravdu hodně, rozhodla jsem se, že zruším sobotní výlet, protože pět hodin chůze někde v lese se mi zdálo naprosto nesplnitelných...
To close at home for the weekend and actually live between the four walls sounds awful to someone but for someone like me it is sometimes a necessity. It started on Friday because I felt really sick, so it was clear that I would not go out that day. And since I felt really bad, I decided to cancel the Saturday trip, because five hours of walking somewhere in the woods seemed totally impossible to me...
...dní, které teď trávím s lidmi, je opravdu hodně a občas jsou pro mě trochu náročné. Přeci jenom nejsem ten člověk, který potřebuje být s někým 24/7, a tak to na mě občas padne a já mám pak pomalu problém se s někým potkat po cestě do kuchyně. Není to tak, že bych nechtěla vídat kamarády, ale prostě občas potřebuju čas jenom pro sebe, čas, kdy se nepřevleču z pyžama a jsem celý den zalezlá v posteli, čas kdy jenom koukám na seriály a je mi jedno, že je to pro některé naprostá ztráta času. Pro mě je třeba ztráta času jít se opalovat na pláž a taky za to nikoho neodsuzuju.
...there are a lot of days I spend with people and occasionally it is a bit difficult for me. I'm just not the type of person who needs to be with someone 24/7, and so it sometimes falls on me and then I even have a problem to meet someone on the way to the kitchen. It's not like I do not want to see my friends, but just occasionally I only need time for myself, the time when I do not get out of my pyjamas and I stay all day in bed, the time I just watch series and I do not care that it's for some of you total waste of time. For me sunbathing looks like a waste of time too but I do not judge anyone.
Nemám ponětí, jestli je to nějaký druh stavů úzkosti a ani tomu tak nechci říkat, protože vím, že spousta lidí, je na tom daleko hůře než já. Každopádně vím to, že když se mě někdo zeptá, proč nemám ráda Prahu, tak odpovím "Je tam na mě moc lidí." A taky to, že občas musím utéct z obchodu dřív, protože je tam na mě prostě moc narváno. No a že po týdnu, kdy jsem v neustálém kontaktu s lidmi, prostě potřebuju zavřít dveře a být jenom mezi těmi čtyřmi stěnami, protože v té chvíli mi to připadá jako nejbezpečnější místo na světě.
I have no idea if this is a kind of anxiety and I do not want to say that either, because I know a lot of people feel far worse than me. Anyway, I know that if someone asks me why I do not like Prague, I say "There is a lot of people on me." And also that sometimes I have to run away from the shopping mall, because it's just too crowded on me. Well, after a week when I'm in constant contact with people, I just need to close the door and be just between the four walls, because at that moment it seems to me the safest place in the world.
And so it happened that one weekend in La Laguna turned into a weekend without human contact unless I count the shop assistant who sold me a bottle of wine and he did not ask anything even though I was wearing pants with Grinch and Harry Potter socks.
kraťasy|shorts - zděděné po mamče
triko|t-shirt - Gate
slipony|slip-ons - F&F
batoh|bag - AVOCADO PEOPLE
sluneční brýle|sunglasses - ťaman
P.S. Občas se tady ještě objeví fotky z doby, kdy moje vlasy byly červené a ne divno-barevné jako jsou teď.
0 comments:
Post a Comment