Ostrava je pro výlet jako dělaná
Pauza. Mrtvo. Psací blok. Nestíhání. Absolutní nechuť dělat cokoliv jiného, než bylo nutné. Tak nějak by se dal popsat můj poslední měsíc. Jenom se modlím, aby byl ten sluníčkový duben minimálně o 100% lepší a pozitivnější, protože nevím, kde mám tu energii pořád brát. Já ji vlastně už ani nikde neberu. Prostě jenom doufám, že mi nějaký den ve schránce přistane balíček dobré nálady, nebo nějaký The sims kód stylem "maxmotives", který by mi doplnil všechny lidský potřeby na 100%. Bohužel nic takového nedorazí, takže prostě spoléhám na to, aby už to jarní sluníčko vydrželo na furt a já konečně začala trošku žít, než jen přežívat.
Každopádně jsem se s vámi dneska chtěla podělit o pár mých zážitků z únorového víkendu, kdy mě u mě "doma" v Ostravě navštívila moje milá kamarádka Magda, kterou jsem poznala na Erasmu a užily jsme si společně skvělé tři dny nacpané programem od rána do večera.
Musím říct, že jsem se na ten víkend těšila jako naposledy na Vánoce v Česku. Magda přijela autobusem z Varšavy (aha, já Vám zapomněla říct, že je to Polka) někdy ve čtyři ráno, takže jsme se přivítaly a zase padly ke mně do postele, kde jsme zůstaly do devíti do rána a dospávaly, abychom pak přes den mohly fungovat na 110%.
Naší první páteční zastávkou bylo Cøkafe, což je jedna z mých nejoblíbenějších kaváren a i když by vám nejspíš Lea řekla, že je to kvůli jejich baristovi, tak pokud vyzkoušíte jejich kafe, tak zjistíte, že i kdyby tam žádný pěkný barista nebyl, tak bych tam byla pečená vařená. Potvrzuje to i fakt, že se tam Magdě moc líbilo.
Z Poruby jsme pak pokračovaly do centra města, kde jsem Magdulince ukázala centrum Ostravy a vytáhla ji na naši městskou radnici, která má nejvyšší radniční věž v celé České republice a máte z ní výhled na celou Ostravu.
Jelikož jsme z toho výhledu dostaly docela hlad, tak jsme se vydaly směr Faency Fries, protože byla nutnost Magdu vzít na ty nejlepší hranolky v Ostravě, na které jsem pěla chválu už v předchozím článku.
Hranolky jsme si snědly po cestě na Masarykovo náměstí, kde se zrovna ten víkend otvírala "Korejská vesnice", kde se dalo sehnat spousta korejských dobrůtek a suvenýrů, díky Zimním Olympijským hrám, které se letos pořádaly v Pchjongčchangu.
Další den jsme vyrazily na City Cross Sprint, který se konal v Dolní oblasti Vítkovic, takže to byla zároveň skvělá příležitost Magdě ukázat tu pořádnou industriální část Ostravy. Den jsme pak zakončily plesem.
Jelikož jsme ten den nešly spát zrovna se slepicemi, tak jsme náš poslední společný den a zároveň den Magdiného odjezdu využily k odpočinku a menší procházce po naší vesničce. Večer jsme si ještě pustili Mimoně a v jedenáct už jsem se s mojí milou Polkou loučila na nádraží, když nastupovala do autobusu směr Varšava.
Byly to skvělé a totálně nacpané tři dny a já doufám, že pokud vyrazíte někdy do Ostravy, tak třeba některé z těch míst, na kterém jsme byly my s M., zajdete také.
0 comments:
Post a Comment