Tuesday 12 September 2017

ZÁPISKY Z OSTROVA #2 | Příjezd (✈) na Tenerife

Příjezd na Tenerife byl pro mě asi nejhorší cestou ze všech, co jsem kdy absolvovala! Ráno vše začalo tak nějak mile, kdy mě naši společně s Klárou odvezli na letiště v Katovicích, odkud jsem měla letět na Tenerife South s Wizzair společností. Při čekání na odbavení kufru, jsem začala dost panikařit, protože jsem si nebyla jistá jestli můj kufr projde a neváží více než povolených 23 kg. Když se pak na váze objevilo 22,4 kg tak mi spadl kámen ze srdce a jsem si jistá, že to museli slyšet až v Austrálii. Další problém byl v tom, že jsem si na palubu nemohla vzít příručák společně s kabelkou, takže jsem všechny věci musela nacpat do obalu na laptop a zbytek právě do dosti přecpaného příručního zavazadla. To není zrovna to co chcete, když jste měli prostor vypočítaný tak tak. 


My travel to Tenerife was one of the worst ways ever! It all started so nice in the morning when my parents together with Klára took me to Katowice airport, from where I was supposed to fly to Tenerife South with Wizzair. While waiting for the check in baggage, I started to panic because I was not sure if my suitcase passes and does not weigh more than 23 kg. When the weight reached 22.4 kg, I was so fucking happy. Another problem was that I could not take the my purse together with my handbag so I had to put all the stuff in my laptop bag and the rest just into a hand baggage. This is not exactly what you want when you count with all the space of your purse.






Pět hodin v letadle je už samo o sobě dost šílený čas, ale když ho trávíte vedle zamilovaného páru, tak je to ještě tak o milion procent horší. Když už jsem se tedy konečně vyhrabala z letadla, ve kterém jsme museli čekat po přistání asi dalších patnáct minut na přistavení autobusů, tak začal hon na kufr. První problém nastal už ve chvíli, kdy jsem musela svůj mega těžký kufr dostat z pásu, protože já a mých padesát kilo nemáme zrovna velkou sílu. Nakonec se mi to nějak podařilo a započala nová výzva - potřebovala jsem jít na záchod. Nakonec jsem prostě ten velký obr kufr nechala stát před kabinkou, protože už jsem na to opravdu neměla nervy. Když jsem se konečně dostala ven z letiště a uviděla asi sto zastávek, začínala jsem pomalu panikařit. Nějaký pán mi řekl, že můj autobus jede ze zastávky číslo 34, tam jsem se od nějaké anglicky mluvící slečny dozvěděla, že je lepší si koupit jízdenku uvnitř. Uvnitř letiště mi ale řekli, že se to dělá až v autobuse, takže jsem opět mířila směr nástupiště 34. Když jsem se konečně dostala do autobusu číslo 111 a mířila směr Santa Cruz, začala jsem se děsit znovu, protože mě čekal přestup do La Laguny. Chytře jsem nasedla na číslo 014 s tím, že jede až na konečnou, kam potřebuji. Až když jsem vystoupila a potkala se se svými spolubydlícími, tak jsem zjistila, že kdybych jela 015, tak jsem tam asi o 20 dříve, protože můj autobus zastavoval snad všude, kde to jen šlo. 


Five hours on an airplane is a pretty crazy time in itself, but when you spend it next to a couple, it's a million percent worse. So when I finally got out of the plane in which we had to wait another fifteen minutes after the landing for the buses, started hunting for the suitcase. The first problem occurred when I had to get my super heavy suitcase out of the treadmill because I and my 50 pounds do not have a lot of strength. Finally, I managed to do it somehow, and a new challenge started - I needed to go to the bathroom. In the end, I just left the giant suitcase in front of the cabin, because I was really stressed out. When I finally got out of the airport and saw about a hundred stops, I began to panic again. Some gentleman told me that my bus was driving at stop 34, there an English-speaking lady told me that it is better to buy a ticket inside. Inside the airport, I found out that you have to buy it inside of the bus, so I was heading toward platform 34 again. When I finally got to bus number 111 and headed for Santa Cruz, I started to worry again because a transfer to La Laguna was waiting for me. I cleverly took the number 014, going to the final where I needed to go. Only when I got out and met my roommates I found out that if I took 015 I would be there about 20 before because my bus stopped EVERYWHERE.



Další den, kdy jsem se konečně pořádně vyspala, jsme se s Giulií a Airamem (spolubydlící) rozhodli vyrazit na "tour de La Laguna". Já si tak konečně koupila ručníky, objevila kouzlo města, navštívila asi 5 parků (které naprosto miluji) a zjistila, že je tady opravdu hrozné horko.


The next day I finally slept well and then me with Giulia and Airam (roommates) decided to go to the "tour de la Laguna". So I finally bought the towels, discovered the spell of the city, visited about 5 parks (which I absolutely love) and found out that there is really hot during these days.



Parque de la Vega

Mercado de La Laguna







Odpoledne jsem pěkně odpočívala doma a okolo šesté jsme s G. vyrazily do Primarku do Santa Cruz, abychom si mohly obě nějak zvelebit pokoje za přiměřenou cenu (řekněme, že pár Harry Potter věcem jsem neodolala).


In the afternoon, I had a good time at home, and around the six o'clock we went to the Primark to Santa Cruz with G. so we could both make our rooms look more homely for a reasonable price (let's say I did not resist a few Harry Potter things).





Pokračování příště...

To be continued...

Jsem moc ráda, že jste dočetli až sem a pokud máte další dotazy, nebo jakýkoliv jiný poznatek k článku, dejte mi je vědět dolů do komentářů. Uděláte mi tím radost.

0 comments:

Post a Comment

Chceš být v podcastu?

Contact Me
Tereza Hrubá
If you can dream it, you can do it.
Ostrava, Czech republic