Severské země! To byl vždycky můj sen! Takže když jsem zjistila, že letenky z Varšavy do Osla jsou tak levné, že nás pomalu autobus do Varšavy bude stát víc, tak jsem hned klikla na "objednat". Fotky a celý článek z Polska, který předchází tomuhle norskému dobrodružství, které jsme prožily s Leou, najdete tady. Teď už ale na cestu, která nám začala takovou menší výzvou. Asi jako všude, ani ve Varšavě v noci metro nejezdí, takže náš plán byl dojít na autobus, který jel z centra, pěšky. Cesta trvala asi hodinku, ale i přesto to byl docela adrenalinový zážitek. Představte si dvě holky, které měří asi 1,65, jak si to s batůžkem a taškou kráčí ve tři ráno přes temnou a prázdnou Varšavu. Kdyby nás někdo sledoval, tak nepochopí, proč jsme co deset minut přecházely silnici, ale v tu chvíli nám to připadalo o mnoho bezpečnější než procházet okolo divno-lidí, na které jsme po cestě narážely. Já na tom byla asi o něco lépe, protože jsem si brýle nechala v tašce a tudíž jsem asi 70% těchto pofidérně vyhlížejících lidí vůbec nezaznamenala. 

Northern countries! It was always my dream! So when I found out that the tickets from Warsaw to Oslo are so cheap that our bus to Warsaw will cost us more, I just clicked on "order". Photos and the entire article from Poland, which precedes this Norwegian adventure we have experienced with Lea, can be found here. But now, back to the journey that has begun with such a small challenge. Like everywhere, not even in Warsaw the metro is closed at night, so our plan was to get to the bus, which went from the center on foot. The journey lasted for about an hour, but it was still quite an adrenaline experience. Imagine two girls measuring about 1,65 how they walk with their backpacks at three in the morning through dark and empty Warsaw. If anyone watched us, they would not understand why we had crossed the road every ten minutes, but at that moment it seemed much safer than walking around the weird people we had on the road. I thought it was a little better for me because I left my glasses in my bag so I have not seen about 70% of these people.





Na letiště (Modlin Airport) jsme se nakonec dostaly v pořádku a k mé radosti i s čepicí na hlavě. Kdo jste tady nový, tak vám jen osvětlím, že jsem neskutečný milovník zimy a do Norska jsem letěla s představou, že svoji čepici z hlavy ani nesundám. Naše rozespalost se na nás dost podepsala, a tak když jsem fotila tuhle fotku a nějaký pán se zastavil, já mu moc mile poděkovala, tak mi až po jeho velmi nechápavém výrazu došlo, že se pouze rozhlížel, kam se posadí a s mým foťákem to nemělo nic společného. V letadle jsme s Leou neseděly vedle sebe a plán byl - dospíme alespoň trošku toho spánkového deficitu. Opak byl ale pravdou a mé dvě hodiny v obklopení Rusů, kteří po mě pomalu házeli čokoládou a ani mi nenabídli, byly vážně náročné. 

We got at the airport (Modlin Airport), alive and to my joy with a beanie on my head. Who is new here, I have to tell you that I'm an unusual winter lover, and my idea about this trip was that I will not take my beanie off during our whole Norwegian trip. Our "jet lag" signed on us a little bit, so when I took this photo and some guy stopped, I thanked him very much, but after his very misunderstanding face I found out that he only looked around for a place to sit and it had nothing to do with my camera. On the plane me and Lea did not sit next to each other, and the plan was to sleep. It was quite difficult, however, those two hours of being surrounded by Russians, who were slowly throwing chocolate on me and did not even offer me some, were really hard.



Po přistání na Oslo Torp Sandefjord Airport nás velmi překvapilo, jak lehce jsme se vymotaly z letiště a když jsme si asi třikrát ověřily, že po nás ten pas ke kontrole opravdu nikdo chtít nebude, jsme se vydaly na parkoviště s autobusy. Věřte nebo ne, autobus do centra města nás stal pomalu víc než letenky tam i zpět. Ceny v severských zemích nejsou zrovna nízké a asi proto nemám z tohohle výletu ani suvenýr. Cesta autobusem trvala asi dvě hodiny a takovou spací krizi jsem snad v životě neměla. V tu chvíli bych dala cokoliv za postel nebo alespoň polštář.


After landing at Oslo Torp Sandefjord Airport, we were very surprised how easily we got out of the airport and when we checked out three times that no one would want our passport to check, we went to the bus parking. Believe it or not, the bus to the city center has become more expensive than our ticket back and forth. Prices in the Nordic countries are not very low and therefore I do not have a souvenir from this trip. Bus journey took about two hours and I did not have as horrible sleeping crisis as at this time in my life. At that moment I would give anything for a bed or at least a pillow.

Od autobusu (Oslo, Bussterminal) to k našemu Airbnb bytečku bylo asi deset minut cesty, takže naprosto parádní lokace, co se výletů do centra týče. Byt byl naprosto nádherný a okouzlil mě tak, že o něm plánují zvlášť napsat článek. Nebyly bychom to ale my, kdyby se nám nestal trapas hned ze startu. Když jsme totiž odemkly hlavní dveře, tak jsme si to jako největší znalci nakráčely do špatných dveří, prošly si vedlejší byt, zjistily, že není náš a potichoučku zase odešly tentokrát už do těch správných dveří. 

From the bus stop (Oslo, Bussterminal) it was about ten minutes to our Airbnb apartment, so it was a great location for trips to the center. The apartment was absolutely beautiful and charmed me so much that I plan to write a whole article about it. But it would not be us if we did not have an awkward moment at the start. When we unlocked the main door, we walked through the wrong door, passed through the apartment, found that it was not ours and in the silence went back to the right door.



Unavené jsme byly tak, že jsme pomalu usnuly na gauči, ale protože jsme nechtěly strávit náš první den v hlavním městě Norska spánkem, a protože jsme měly hrozný hlad, tak jsem se vydaly do centra hledat místo, kde se najíme. A ano, vidíte dobře, našly jsme McDonalds. A víte jak se říká "Chceš ušetřit, jdi na jídlo do "mekáče"?" Tak tohle v Oslu opravdu neplatí. Byl docela šok, když po nás karta chtěla pin, protože cena přesáhla pětset. Každopádně to jídlo stálo za to! Hlavně batátové hranolky, které jsme si s Leou zamilovaly natolik, že bylo jasné, kde budeme obědvat další den (a dneska je mám kupodivu taky). 

We were tired so much that we almost fell asleep on the couch, but because we did not want to spend our first day in Norwegian capital sleeping, and because we were hungry, so we decided to go to the center to look for the place to eat. And yes, you see well, we found McDonalds. And you know what it says, "Do you want to save, go to McDonalds?" This is not really the case in Oslo. It was quite a shock when the card wanted a pin because the price exceeded five hundred. Anyway, that meal was worth it! Mostly the french fries from sweet potatoes was just amazing! It was clear where we were going to have lunch the next day (and I have them also today).



Nakonec jsme toho zvládly projít až až i přes naší únavu, došly až ke Královskému paláci, aniž bychom tušily, že je to královský palác a pěkně jsme jim to tam zkritizovaly, že to není zrovna náš styl architektury. Během této procházky začalo pršet, a i když je to věc, co spoustě lidem výlety kazí, tak my jsme z toho měly opravdu radost. Schovaly jsme se do takového kamenného altánku a pozorovaly kapky. 

Finally, we managed to go through our tiredness until we reached the Royal Palace without knowing that it was the royal palace, and we criticized it a little bit. During this walk, it started to rain, and although it is a bad thing for many people's trips, we were really happy about it. We hid in such a stone gazebo and watched the drops.























Večer jsme zakončily s mraženou pizzou u televize, kde nám jelo World's Funniest Fails, což je neskutečně vtipné a já nechápu, že jsem to do teď ještě neviděla. Každopádně mě hrozně překvapilo, že v norské televizi bylo asi 90% programů v angličtině a na norštinu jste narazili většinou jen náhodou v nějaké reklamě.


In the evening, we ended up with a frozen pizza at the TV watching World's Funniest Fails, which is incredibly funny and I do not understand I have not seen it before. Anyway, I was very surprised that about 90% of the Norwegian TV programs were in English and you have heard Norwegian language only in some commercials.

Druhý den mě trošku naštvalo, že déšť a chladné počasí někam odešly a my se tak procházely při sluníčku, které nebylo úplně příjemné. Každopádně jsem si nehodlala kazit můj "jsem v Alpách" postoj, takže slunce neslunce Terka šla opět v čepici. Ten den byl našim hlavním cílem Oslo Opera House a musím říct, že je to vážně neskutečně krásná budova. 

The next day I was a bit angry that the rain and the cold weather had gone somewhere and we were going through a sun that was not quite pleasant. Anyway, I did not intend to ruin my "I am in the Alps" attitude, so Ter wore her beanie again. That day was our must see Oslo Opera House and I must say that it is a truly incredibly beautiful building.









Jediná věc, která mi kazila celkový dojem, byl jeřáb na každém kroku, díky kterému se prostě nedalo pomalu ani vyfotit pořádnou fotku. Ze střechy Opery byl moc pěkný výhled, i když jsme se s Leou shodly, že jsme teda čekaly trošičku víc. 


The only thing that degraded my overall impression was a crane at every step, thanks to which it was not easy to take a good photo. There was a very nice view from the roof of the Opera, even though we and Lea agreed that we were expecting a little more.







Při procházce městem nás obě dvě zaujaly semafory pro chodce, na kterých nenajdete jen jednoho červeného panáčka, ale rovnou dva. Když jsem s Leou hledaly proč tomu tak je, našly jsem, že je to kvůli bezpečnosti. Největší ironií je to, že stejně většina obyvatel chodí na červenou a na semafory z vysoka kašlou.


While walking through the city, both of us were surprised by the pedestrian traffic lights, where you will not find only one red figure, but two. When we were looking for why it is like that, we found that it is for safety. The biggest irony is that most of the population walks in red and does not even care about it.






Oslo jsem si neskutečně zamilovala, až na ty ceny. Všude zeleň, kavárny, fontány, moderní budovy vedle starších domů a když se vydáte trošičku dál, tak dojdete až k moři. Prostě ráj na zemi podle mě. 


I fell in love with Oslo, except for those prices. Everywhere greenery, cafes, fountains, modern buildings next to older homes, and when you go a little further, you will reach the sea. Just paradise on the ground.





My jsme se s Leou vydaly projít k pevnosti Akershus, která je hned u moře s krásným výhledem, čehož jsme samozřejmě hned využily a udělaly si pár společných fotek. A některé z nich opravdu stojí za to. 


We went to Akershus fortress, which is right by the sea with a beautiful view, which of course we immediately took advantage of and made some photos together. And some of them are really worth it.









Po cestě zpět, jsme si sedly do (před) krásnou kavárnu (Det Grønne Kjøkken), kterou jsme si vyhlídly už po cestě k pevnosti a daly si to nejdražší ledové kafe v životě. Za tu cenu to ale stálo, protože obsluha tam byla moc milá, venkovní posezení příjemné a fotogenické a my tam tak strávily nejméně dvě hodinky.

On the way back, we sat in (in front of) a beautiful café that we saw on our way to the fortress and had the most expensive ice coffee in life. It was worth the price, because the service there were very kind, the outdoor sitting pleasant and photogenic and we spent there at least two hours.









Naší další zastávkou byla barevná čtvrť jménem Damstredet, kde jsme s Leou strávily pár chvilek obdivováním a focením. No a celý den jsme zakončily v Mathallen Oslo, což je část nacpaná kavárnami a podniky, kde se člověk může najíst. V životě jsem neviděla kouzelnější místo a trošku mi to připomínalo londýnskou Neal's Yard.


Our next stop was a colorful neighborhood called Damstredet, where we spent a few moments admiring and shooting. Well, we ended up the whole day in Mathallen Oslo, which is part full of the cafes and restaurants. I did not see a more magical place in my life, and it reminded me a little of London's Neal's Yard.

Ta kulatá budova slouží jako studentské koleje. Kam se na to hrabou naše paneláky.